Tuhle knihu zmínila moje spolužačka na hodině literatury v rámci přípravy na maturitu. Zaujalo mě, jak o ní mluvila a tak jsem se rozhodla, že si ji přečtu. Moc ráda totiž čtu na první pohled nevšední příběhy, ve kterých autor píše o emocích a lidech. A přestože jsem teprve na prvních stránkách, musím říct, že autor má lehkost v psaní a svým jednoduchým způsobem dokáže vtáhnout čtenáře do příběhu. Protože píše o pocitech a lidech, které často všichni známe a máme kolem sebe, i když nežijeme v Tokiu, ale v Praze.

Marta