Dojíždím dvě hodiny tam, dvě hodiny zpátky, když má vlak zpoždění, jsou to tři hodiny, takže čtu všechno, co mi přijde pod ruku. X let jsem na to neměla čas, manžel byl těžce nemocnej, takže jsem knížku neotevřela…
Teď čtu pořád. Jak vidíte, stojím tady jak tvrdý Y a čtu. A už vidím, že až pojedu domů, nebudu mít zase co číst.

Edita